Václav Pištora: Ústí BEZ hazardu

Problematika tvrdého hazardu v České republice by se dala shrnout jednou větou. Zakopaný pes je v upřednostnění finančního prospěchu úzké skupiny lidí před negativním dopadem na celou naši společnost. Česká města pokrývají husté sítě heren s VLT automaty, které produkují nové a nové gamblery. O nemoci s diagnózou F 63.0, patologickém hráčství, se toho veřejně ví stále málo. Do oficiálního seznamu diagnóz nemocí byla přidána teprve nedávno. Jedinci a jejich rodiny berou nakažení touto nemocí jako osobní prohru, tutlají tento vážný problém doma, a na léčení se ročně přihlásí pouze 5% z celkového počtu gamblerů.
Gambling má znatelné sociální a ekonomické dopady na jedince a jeho okolí. Závislost na hazardní hře je srovnatelná se závislostí na tvrdé droze a člověka také velmi podobně zasáhne. Jde konkrétně o rozpad vztahů, rozbití rodiny, osobní bankrot, vážné psychické problémy, páchání podvodů a dalších trestných činů za účelem opatření si hotovosti na další hru. Češi v roce 2012 v hazardu prosázeli 135 miliard korun a 87 miliard korun z této částky představují peníze vložené do VLT automatů v klasických pouličních hernách.

Na základě náklonnosti Ministerstva financí minulé vlády směrem k hazardním společnostem a obranných kroků obcí, které na svém území nechtěly automaty, ale neměly možnost se jich zbavit, došlo k rozhodnutí Ústavního soudu, který právo nakládat s tvrdým hazardem obcím „přiklepl“. Zastupitelstvo každé obce, města nebo městské části má nyní právo herny regulovat nebo zcela zakázat. Ve městech, kde je proces regulace doprovázen nekalými zákulisními praktikami hazardních firem, berou své právo rozhodnout si o hernách občané do svých rukou a pořádají referenda o hazardu. Mezi městy, kde občané referenda chystají, jsou například Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Ostrava, Teplice, Lovosice, Litoměřice, Štětí, Znojmo, Holešov a řada městských částí v Praze.

Při diskuzi o regulaci či zákazu tvrdého hazardu v jednotlivých městech se často objevují argumenty, že si každý má právo rozhodnout o tom, zda hrát automaty půjde nebo nepůjde a stát či samospráva nemá právo zasahovat. Mějme na paměti, že herny s tvrdým hazardem naopak díky silné závislosti svobodu rozhodnutí člověku berou, a že v zájmu státu není obrovské množství osobních bankrotů, zničených rodin a sebevražd. Stát a samospráva v tomto případě rozhodně zasáhnout musí. Oblíbený je také argument zvýšení nezaměstnanosti při zavírání heren. Je třeba si uvědomit, že řetězce heren s automaty ročně zbankrotují více lidí, nežli kdy zaměstnají. Na jejich místě se po jejich uzavření navíc objeví jiné provozovny s užitečnějšími službami, které nová místa opět vytvoří.
Proti tvrdému hazardu je třeba postupovat tvrdě.

Václav Pištora
Ústí BEZ hazardu
www.ustibezhazardu.cz