Jan Kvapil: Jsou herny a politika jedna ruka?

Lze na takto položenou otázku odpovědět jinak, než „ano“? Hazardní pseudo-byznys velmi pěkně koexistuje s politickými představiteli většiny českých měst, Ústí nevyjímaje. Kmotrovské propojení politiky se stavebními firmami je na Ústecku očividné, obdobné, ale méně očividné, je to i s hernami, jejichž prostřednictvím z Ústí odtékají téměř dvě miliardy ročně.

Propojenost politiky s hazardní mafií sledujeme jak v rovině osobní, tak i v rovině úředně-politické. Začněme tou politickou. Jak známo, zhruba dvacetina příjmů z hazardu se vrací do městské kasy. A politici rádi přerozdělují. Z hazardu je také do značné míry placen provoz obvodních radnic se všemi nadbytečnými starosty, místostarosty a jejich aparátem. Tyto obvodní radnice již delší dobu slouží spíše jako zajišťovací ústavy pro „politický dorost“ zavedených stran. Není tomu tak dlouho, co např. radnice ústeckého centrálního obvodu na čele se starostou Tvrdíkem prodala budovu s všebořickou pobočkou knihovny, a ejhle, náhle je tam místo knihovny herna. Nedivme se tedy, že právě zástupci z obvodních radnic (napříč stranami) nejhlasitěji křičí proti záměru omezení heren.

Do jaké míry jsou pak z příjmů z hazardu financovány politické strany a kariéry politiků, nelze jednoznačně doložit. Pozoruhodná je ale nadměrná náklonnost některých politiků vůči hazardní mafii. Zářným příkladem z celostátní úrovně je bývalý ministr financí Kalousek, jenž (shodou náhod?) herny povoloval nejen proti vůli obcí, ale i proti vůli ústavního soudu.

Tuto pozoruhodnou náklonnost zaznamenáváme ovšem i na komunální úrovni. Když např. z kraje letošního roku byla primátorem Mandíkem svolána komise pro posouzení situace s hazardem, bylo zajímavé sledovat nejen to, že se v komisi objevilo hned několik provozovatelů heren, včetně toho největšího – pražské firmy Wekosa, ale i nebývale přátelské vztahy těchto provozovatelů s vedením města. Je rovněž pozoruhodné, že tito provozovatelé heren již v předstihu připravili pro magistrát „studii“ o své společenské neškodnosti.

Co se týče té osobní roviny, je symbolické, že sám radní Arno Fišera je spolumajitelem domu na rohu Masarykovy a Pařížské ulice, v němž je shodou náhod (?) jedna ze stovky ústeckých heren. Rovněž je symbolické, že dvě herny přímo u nádraží (první přímo v ulici V Jirchářích, druhá hned za rohem v Hrnčířské) jsou provozovány v domech, které patří primátorovu příteli a obchodnímu partnerovi Radko Vrbíkovi, známého jednak ze své „investice“ do dětského hřiště na Klíši (levně koupil od města pro stavbu rodinného domu), jednak i ze spolufinancování stavby Mandíkova hotelu na Větruši, jenž nás, daňové poplatníky, přišel na hezkou řádku milionů z rozkradených evropských dotací.

Nakonec tedy i zvěst o záměru prodat budovu bývalého Činoherního studia na Střekově na „kasíno“ (rozuměj obří hernu) a o již probíhajících jednáních tak možná má reálné jádro. Opravdu to tak chceme?

Jan Kvapil